Dozrál čas na euro nebo raději s korunou na věčné časy?

Ačkoliv nyní v důsledku pandemie a rusko-ukrajinského konfliktu některá z těchto kritérií neplníme, po stabilizaci ekonomiky z nedávných turbulencí bychom je brzy měli opět začít plnit. Technicky by tak vstup do eurozóny neměl být problém, když jejími členy jsou i země jako Estonsko, Litva či Slovensko, ke kterým má Česká republika poměrně blízko. Navíc značná část dlouholetých členů eurozóny tato kritéria neplní, když například průměrná zadluženost zemí v rámci měnové unie se pohybuje na úrovni okolo 90 % HDP.

Konec kurzové nejistoty a zbytečných poplatků za směnu

Jednou z nejdiskutovanějších výhod přijetí eura je odstranění kurzového rizika. Nejistota ohledně kurzového vývoje totiž komplikuje plánování a ekonomické rozhodování. Související výhodou společné měny je pak eliminace nákladů na konverze měn a měnové zajištění zmíněného kurzového rizika. V obou případech jsou náklady odhadovány v řádu desetin procenta HDP ročně, což rozhodně není zanedbatelné.

Přijetí eura by zároveň do Česka přineslo nižší úrokové sazby, což by podpořilo ekonomický růst a snížilo náklady financování veřejného i soukromého sektoru. Mezi další argumenty zastánců společné měny patří zvýšení atraktivity pro zahraniční investory či snadná srovnatelnost cen doma a ve světě, což by mělo posílit konkurenci na trhu.

Vzhledem k aktuálnímu geopolitickému napětí by rovněž nebylo na škodu se ještě více integrovat směrem na Západ a být tak pevně spjatí s významnými evropskými zeměmi, zejména našim největším ekonomickým partnerem – Německem. Euro by rozhodně udělalo radost i českým investorům, kteří by mohli bez měnového rizika investovat na daleko větším kapitálovém trhu.

Ztráta vlastní měnové politiky a riziko vyšší inflace

I eurová mince však má dvě strany a zavedení společné měny by přineslo řadu nevýhod. Jednou z největších je ztráta samostatné měnové politiky, která může být dnes šitá na míru našim potřebám. Eurozóna je totiž uskupení poměrně různorodých zemí, což bylo možné vidět i v rozdílném vývoji cenových hladin. Zatímco před rokem atakovala míra inflace v pobaltských zemích hodnoty okolo 20 %, v celé eurozóně průměr dosahoval 8,5 %, přičemž v Lucembursku či Belgii rostly ceny „pouze“ přibližně 5% tempem. V té chvíli byla ECB ve velmi obtížné situaci, když nastavit úrokovou sazbu tak, aby byla ideální pro všechny členské státy, bylo prakticky nemožné.

Současně kurz koruny může být tlumícím polštářem pro vnější ekonomické šoky. Oslabení koruny v době pandemie či po započetí ukrajinského konfliktu stimulovalo domácí ekonomiku a bránilo jejímu hlubšímu propadu skrze vyšší exporty. Zároveň přibližování výkonnosti české ekonomiky směrem k Západu jde s korunou daleko lépe než s eurem. Část dohánění cenových hladin či platů a mezd totiž může probíhat skrze kurzový kanál prostřednictvím posilování koruny, a ne pouze skrze vyšší inflaci.

Přijetí eura je rovněž spojeno s určitým morálním hazardem, kdy členské státy mají tendenci se více zadlužovat a spoléhat na to, že v případě problémů je ostatní zachrání. Prostředí nižších úrokových sazeb by tak bylo zřejmě spojeno s vyšší tendencí politiků vytvářet deficity a nižší motivací podnikat potřebné reformy. Vyšší míra zadlužení domácností by pak vyvolala ještě dynamičtější tempo růstu cen nemovitostí, než kterého jsme byli svědky v posledních letech.  

Mýty ohledně eura

S eurem jsou rovněž spojeny některé mýty, které stojí za to vyvrátit. Veřejnost má obavy ze společné měny z důvodu přesvědčení, že její přijetí automaticky vede ke skokovému zdražování. Zavedení eura je však spojeno pouze s nahrazením jedné měny za druhou v pevně daném kurzu. Reálný dopad do cen by tak měl být nulový.

Někteří naopak tvrdí, že by nám euro přineslo nižší inflaci s poukazem na vývoj z posledních let, kdy jsme v rámci eurozóny byli svědky v průměru výrazně nižšího růstu cen než v ČR. Opak je však pravdou, s eurem bychom měli velmi pravděpodobně inflaci ještě vyšší, neboť politika ČNB byla oproti ECB výrazně restriktivnější. S eurem bychom měli nižší úrokové sazby, díky čemuž by motivace se zadlužovat, utrácet a přilévat tak další olej do inflačního ohně byla vyšší než s korunou.

Euro ano či ne? Češi mají jasno

Z celé řady průzkumů veřejného mínění je zjevné, že euro v otázce popularity tahá za kratší sirku, když s jeho přijetím dlouhodobě nesouhlasí více než dvě třetiny Čechů. Popularita tendencí pro zachování koruny výrazně vzrostla po roce 2010, kdy začala řecká dluhová krize, která do určité míry ohrožovala stabilitu eurozóny jako celku.

Tento pohled zřejmě souvisí i s tím, že koruna Čechy nikdy nijak zásadně „nezradila“ a dlouhodobě má tendenci spíše posilovat. Svoji roli hraje rovněž určitá národní hrdost a odpor zejména starších generací proti evropské integraci, případně více či méně racionální nelibost vůči „bruselskému diktátu“.

V dohledné době euro nepřijmeme

Pokud se na otázku eura podíváme z ekonomického hlediska, výhody a nevýhody jsou poměrně vyrovnané a nelze jednoznačně říci, zda by se přijetí společné měny Česku dlouhodobě vyplatilo nebo ne. Vzhledem k aktuální situaci se však zdá, že alespoň pro období příštích let lehce převyšují nevýhody eura. Jeho přijetí by dávalo smysl až ve chvíli, kdy se česká ekonomika ještě více sblíží s průměrem eurozóny a benefity z možného dohánění Západu prostřednictvím posilování kurzu koruny se vyčerpají.

Otázka eura je však spíše politického charakteru, zda chceme dosáhnout ještě hlubší evropské integrace a být tak pevněji zakořeněni v EU. K tomuto kroku jsme se historicky sice zavázali společně se vstupem do unie, nicméně eurozóna je výrazně odlišným celkem, než byla před 20 lety. A rozhodně není spolkem premiantů, ale velmi různorodým uskupením s řadou potenciálních problémů na obzoru.

V každém případě může Česko velmi dobře prosperovat s eurem i korunou. Stačí se ostatně podívat na případ Slovenska, které nás od zavedení eura, co se ekonomické vyspělosti týče, nijak nedohání, naopak spíše zaostává a výrazněji se zadlužuje. Otázka přijetí společné měny zároveň není tím nejpalčivějším tématem, kterým by se měla naše politická reprezentace zabývat. Daleko důležitější otázkou je například stále nedořešená důchodová reforma, nutnost zlepšení vzdělávacího systému či konsolidace veřejných financí.

Vzhledem k nelibosti veřejnosti k euru je pravděpodobné, že v dohledné době otázka jeho přijetí nebude na pořadu dne. A je to zřejmě nejrozumnější scénář. Euro totiž může Česká republika kdykoliv poměrně snadno přijmout, naopak vyvázat se z náruče eurozóny by bylo velmi obtížné.